Hlavní město České republiky bylo ve svém základě od 9.století sídlem vládnoucího rodu Přemyslovců. Centrem jejich správy se stalo hradiště, později dobudovávané na jedno z největších panovnických sídel, Pražský hrad, jemuž dominuje věže katedrály sv.Víta, založené na místě starších staveb českým králem římským císařem Karlem IV. V okolí Pražského hradu a Vyšehradu se postupně rorůstala síť osad. Koncem 12. století bylo půdorysně téměř vyřešeno Staré Město pražské, v roce 1257 založil Přemysl Otakar II. na levém břehu menší Město pražské(dnes Malá Strana), roku 1321 královský purkrabí Berka z Dubé založil Hradčany. Nejvíce se však na podobě města podepsal Karel IV., zakladatel Nového Města pražského, univerzity, stavebník Karlova mostu a četných gotických chrámů (sv.Vít, P. Marie Sněžná, Karlov, Emauzy). Po husitských válkách, v období pozdní gotiky, přibyly další významné stavby, např. Malostranská mostecká věž, Prašná brána, Vladislavský sál aj.
Po nástupu Habsbuků začali ve 30 letech 16. stol. Přicházet do prahy především italští stavitelé a kameníci, kteří přinesli nový sloh, renesanci, jejímž překrásným dokladem je královský letohrádek na Hradě.Slohem, který Praze dominuje, je baroko a zvláště pak tzv. české baroko, jehož tvůrci ovlivnili nejen tvář hlavního města, ale i venkova a celé české krajiny. Mezi nejznámější pražské barokní stavby patří kostely sv.Mikuláše na Malé Straně a na Staroměstském náměstí, Loreta, zámek v Troji a četné paláce, například Thunovský, Michnovský, Kinských, i jedinečné zahrady. V roce 1784 došlo ke spojení Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan v jednu obec, stranou zůstaly Židovské Město (sloučeno roku 1850 jako Josefov) a Vyšehrad (1883). V 1 polovině 19.stol. přibývala nová výstavba v předměstské zóně. Vyrostl Karlín (založen roku 1817), Holešovice-Bubny (připojeny 1884), průmyslová Libeň(1901).
V konci 19. stol. se právě v předměstských částech začala prudce rozvíjet výstavba činžovních domů, které měly poskytnout ubytování zaměstnancům rychle rostoucích továren. Výstavba byla obvykle projektována do pravoúchlých bloků a i když tyto obce byly prozatím samostatné, územně bezprostředně navazovaly na pražskou aglomeraci. Patří sem Královské Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Košíře, Libeň, Nusle, Vysočany, Karlín, Smíchov, Bubeneč a Břevnov. 28.října 1918 se Praha stala hlavním městem Československé republiky a roku 1922 vznikla Velká Praha, kdy k pražským historickým městům přibylo téměř čtyřicet dosud samostatných obcí a měst. K dalšímu stavebnímu růstu došlo až po 2 světové válce, během 60. a 70. let 20. stol. byly k Praze přičleněny další desítky obcí. V 60. až 80. letech 20 stol. Prahu obklopil prstenec sídlišť, urbanisticky i architektonicky však přinesl spíše problémy, zhoršené nedobudovaným dopravním systémem. Od roku 1971 je území historických pražských měst Pražskou památkovou rezervací, zapsanou v roce 1992 na Seznam světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO. Kromě historického centra má hlavní město i spoustu přírodních a kulturních památek, které leží při jeho kraji, vede k nim hromadná doprava a přesto o nich někteří Pražané a především návštěvníci hlavního města vědí velmi málo.A právě na okrajích Prahy, případně v dosahu městské dopravy, vám nabídneme několik tras. Doporučujeme používat městskou hromadnou dopravu, případně systém integrované dopravy.
Na samém okraji našeho hlavního města se rozprostírá malebný skalnatý kraj Divoká Šárka. Jedná se o národní přírodní rezervaci o rozloze 25,4 ha. Na této ploše naleznete komě přírodních zajímavostí a krás i pozůstatky z dávné minulosti. Četné archeologické objevy nasvědčují na osídlení tohoto kraje paleolitickými lidmi, kteří zde zhotovili Šarecké hradiště na Šestákově skále. Pozdější slovanské hradiště mělo trvání zhruba do 10. stol. Bohatost archeologických nálezů dosvědčuje fakt, že se zde nacházela důležitá křižovatka obchodních cest. Oblast nabízí pěší výlety, na své si přijdou i horolezci a rodiny s dětmi, kteří můžou využít zdejší koupaliště nebo přehradu Džbán.